logo

 


VIP Veselíčko
Method Kaláb (1885 - 1963), tvůrce dokonalé české knihy, mistr typograf, pocházel ze rodiny zemědělského dělníka ve Veselíčku. Již v chlapeckých letech spolupracoval s redaktorem Janem Doležalem ze Žďáru nad Sázavou. Na jeho doporučení se vyučil typografickému řemeslu v Sedlčanech a v Táboře. Do Prahy přišel v roce 1905. V prvních letech svého pobytu v /Praze vystřídal několik tiskáren až nakonec zakotvil v Průmyslové tiskárně, kde se stal v roce 1933 technickým ředitelem. Již od roku 1905 se stal stálým spolupracovníkem Typografie, ve které uveřejňoval návrhy knižních obálek a ukázky vzorníku nových písem; v tomto časopise tiskl i svá odborná pojednání. Ve svém úsilí o vytvoření krásné české knihy se spojil s nejlepšími ilustrátory a knižními grafiky (Cyril Bouda, Karel Svolinský, Josef Lada, Max Švabinský, Jan Konůpek, JV.H. Brunner, František Kysela, členové Osmy, Mánesa a další).
Kaláb sám je autorem velkého množství knižních úprav; podle bibliografie jde o 779 titulů. V knihách, jež Kaláb upravil a v Průmyslové tiskárně vytiskl, najdete takřka všechny známé knihy našich nejpřednějších literátů. Při výběru písma byl nepřekonatelným mistrem. Zde je třeba zmínit se o dlouhodobé spolupráci s Oldřichem Menhartem.
Kalábovým vzorem pro jeho typografickou práci byl nejvýznamnější z tiskařů 19. století Giambattista Bodoni, o jehož díle napsal vynikající studii. Method Kaláb svojí úspěšnou knihařskou prací pronikl do celého světa. Své knižní návrhy vystavoval v Lipsku, Curychu, Kodani, Ženevě, Basileji, Londýně, Amsterdamu, Chicagu, Moskvě a dalších městech. Spolupracoval s dalšími tiskárnami a byl uznávaným odborníkem v Evropě i Americe.
Jeho celoživotní práci se dostalo uznání i u nás v roce 1948, kdy mu byla udělena státní cena jako tvůrci dokonalé české knihy nejen bibliofilské, ale především užitkové. Method Kaláb zemřel 17. listopadu 1963 ve Žďáře nad Sázavou. Jeho tvůrčí pozůstalost je uložena v Muzeu české knihy ve Žďáře nad Sázavou, ve městě jeho raného mládí.

Oldřich Blažíček (1887 - 1953), akademický malíř a profesor kreslení na ČVÚT v Praze. Řada tvůrců moderního horáckého krajinářství, jež je dána jmény Antonín Slavíček, Jindřich Průcha, František Kavan a Jaroslav Panuška, se uzavřela Oldřichem Blažíčkem.
Tento umělec se narodil 5. ledna 1887 ve Slavkovicích v rodině venkovského krejčího Vicence a jeho manželky Kopáčkové. Blažíčkovi se ze Slavkovic stěhovali do Veselíčka, potom do Dvořiště a nakonec do Rožné… Když dokončil povinnou školní docházku,vyučil se malířem pokojů u svého bratra Vincence v Dolní Bobrové…

Jan Blažek (nar. 10. ledna 1920 Křídla u Nového Města na Moravě)
Pochází z chudých poměrů, vyučil se obuvníkem, studoval na Škole umění ve Zlíně 1939-1945 malbu a dekorativní umění.
Působil jako profesor na Umělecko-průmyslové škole v Uherském Hradišti.
Krajinářská tvorba je motivována rodnou Vysočinou, je realistická, snaží se zachytit skladebnost terénu kraje kolem Křídel (převážně) i specifickou atmosféru. Oleje, akvarely, krajiny, portréty figury, zátiší - vše je tvořeno se snahou zkoumat tvarovou podstatu skutečnosti. Z jeho krajinářské tvorby vztahující se k Vysočině uvádím obrazy Letní večer v Křídlech, Léto v Křídlech, K Veselíčku, U Divišova aj.

Jan Rajlich o Janu Blažkovi
Honza Blažek byl můj spolužák - z prvního zakládajícího ročníku Školy umění ve Zlíně v roce 1939. Od zkoušek si ho vůbec nepamatuju a z prvních týdnů ve Zlíně dost málo, i když jsme mohli mít k sobě blízko, protože jsme oba pocházeli z vesnice, byli jsme venkovani. S Blažkem nás ani dál nic moc nespojovalo - zatímco já jsem se spíš věnoval krajinám, Honza Blažek byl od prvních kroků portrétista a malíř figurální. Mezi spolužáky patřil mezi ty, kteří dokázali hned zpočátku v první studentské době, zachytit věrně podobu, a to jsme si na něm nejvíc cenili.
V našem školním kolektivu se ale hlavně záhy proslavil svým rodištěm, díky jednomu tehdejšímu velkému šlágru. Píseň "Láska brány otevírá, bez KŘÍDEL dostaneš se do nebe, láska nikdy neumírá, i ráj je pouští bez tebe". (Pozn.: zpívala Jarmila Kšírová v roce 1939 ve filmu Miroslava Cikána "Velká bída"). Křídla v šlágru vzbudila naši pozornost vzhledem k Honzovi Blažkovi, o kterém se vědělo, že pocházel z Křídel, a tak jsme mu to často prozpěvovali... Dokonce spolužák Vojtěch Štolfa, mezi námi známý jako zpěvák, vystoupil s touto písní veřejně ve velkém kině ve Zlíně, kde ji zazpíval do mikrofonu na soutěži podobné jako pozdější akce "Hledáme talenty".
Jedinou naší společnou epizodou s Blažkem byl malířský pobyt v Náchodě, o kterém píšu v knize "Přistřižená křídla", kde vzpomínám na svá studentská léta ve Zlíně 1939-1945.
V nejširším kolektivu nebyl Blažek příliš oblíben pro svoji tvrdohlavost v postojích - jinak řečeno ve stálosti vyjadřovaných názorů, leckdy ostatním nepříjemných. Vůbec si nepamatuju, kdo byl vlastně ve škole jeho kamarádem, s někým se určitě musel stýkat více než s druhými, ale vůbec mi nikdo nepřichází na mysl...
Po škole jsme se vídali zřídka, měl jsem jednu dobu někdy v 60. letech krátce dokonce status "školního inspektora", tak když jsem několikrát navštívil uherskohradišťskou "umprumku", vždy jsem se s tamním již profesorem Blažkem setkali...
Dnes už přežíváme z prvního zlínského ročníku jenom tři. Já a o 3 roky mladší spolužáci Miroslav Šimorda v Brně a Alex Beran v Liberci...

Jan Rajlich st.
V Brně 28. 2. 2011

Poznámky vydavatele: Jan Rajlich starší oslavil 10. dubna 2011 své 91. narozeniny, více o něm a rodu Rajlichů na www.rajlich.cz. Kniha "Přistřižená křídla" je dostupná na uvedeném serveru pod http://www.rajlich.cz/images/texts/PK_web.pdf nebo v knihkupectví Šedivý v Brně.

Mikuláš Konáč (asi 1480 Hodíškov - 1546 Praha) se narodil z vladycké rodiny, která měla rychtu v Hodíškově (6 km od Veselíčka). Lze to soudit z toho že jeho bratr Václav byl roku 1515 konšelem v nedalekém Novém Městě (7 km od Hodíškova). Mikuláš byl významný nakladatel, tiskař, překladatel a spisovatel. Již roku 1507 založil si s Moravanem Volfem tiskárnu na Mariánském náměstí v Praze, od r. 1512 měl tiskárnu sám, r. 1515 vytiskl první české noviny, roku následujícího dosáhl změny erbu, 1520-42 byl dvorním místosudím, r. 1526 byl mezi posly, oznamujícími Ferdinandovi volbu za českého krále. Jako přesvědčený utrakvista vydal Husovy "výklady" Creda, Desatera a Otčenáše (1520) i některá další husitika. K. samostatné spisy mají zaměření náboženské (např. rozmluva katolíka, utrakvisty, Českého bratra a mudrce o víře z r. 1511) nebo kulturně politické, např. mladému králi Ludvíkovi Jagellonskému věnovaný List Pravdy pro řád, pokoj, lásku a svornost (1522). Přestože za doby Mikuláše Konáče Veselíčko ještě neexistovalo, obyvatelé a hosté usedlosti Veselíčko 36 se k němu hlásí jako nejvýznamnější historické osobě širokého okolí.

Josef Svatoň ( 29. 3. 1914, Veselíčko - 13. 12. 2011, Ontario)
Pozdější hrdina světové války, plk. v. v. Josef Svatoň opustil v roce 1939, po mnichovské zradě, republiku a vstoupil do nově se formující Československé armády ve Francii, jejíž zbytek byl po poražce Francie přepraven do Anglie. Jako velitel praporu se účastnil bojů u Dunkerque. V květnu 1945 se vrátil do Československa se svou ženou Elsie, která za války pracovala v námořních službách. V roce 1949 jí s dcerou Annou byla umožněna návštěva rodičů v Anglii. Krátce poté opustil zemi i Josef Svatoň. V roce 1956 celá rodina emigrovala do Kanady a pracovala na farmě v Ontariu.
 

© 2006 - 2008