logo




Jan Blažej Santini-Aichel

  1. Úvodem
  2. Jan Blažej Santini - život a dílo
  3. Hospodářský dvůr zv. Grangie sv. Václava Žďár nad Sázavou - Veselíčko
  4. Panská hospoda Ostrov nad Oslavou
  5. Kostel Navštívení Panny Marie Obyčtov
  6. Kostel sv.Petra a Pavla v Bobrové
  7. Poutní kostel sv.Jana Nepomuckého na Zelené hoře
  8. Kaple sv.Barborky ve Žďáře nad Sázavou
  9. Farní kostel sv.Václava ve Zvoli




Mapka působení J.B.S
Mapka působení J.B.S







Jan Blažej Santini - život a dílo

Původ rodiny Santiniů a rodiče Jana Blažeje Santini-Aichela
Jan Blažej Santini Aichl (narozen 3.února 1677 v Praze) byl nejstarší syn kamenického mistra Santina Aichla. I ten se již narodil v Čechách, a tak nejbližší rodinný příslušník, který Jana spojoval s Itálií, byl jeho děd Antonín Aichl, který pocházel z městečka Roveredo (německy "Aichel") poblíž Lugánského jezera, odkud přišel v první polovině třicátých let sedmnáctého století do Prahy. Antonín Aichl se v Praze oženil s Kristýnou Ostovou z Plzně a spolu s ní žil jako zedník na Malé Straně a posléze ve Vlašské ulici na Starém Městě. Janův děd se podílel mimo jiné na stavbě středního traktu Pražského hradu.
Otec Jana Santiniho Santin Aichl se oženil s Pražankou Alžbětou Thimovou a roku 1680 získal měšťanské právo. V roce 1685 potom zakoupil dům U Tří hvězd v Praze na Pohořelci. Jako kameník se podílel na mnoha významných pražských stavbách, jako například na projektech burgundského architekta Jeana Baptisty Matheyho (křižovnický kostel sv. Františka nebo arcibiskupský seminář), na gigantickém Černínském paláci architekta Carattiho a zhotovil i epitaf hraběte Černína v kapli sv. Zikmunda v katedrále sv. Víta. Zemřel jako padesátiletý , přičemž po sobě zanechal tři děti (Jana Blažeje, Alžbětu a Františka).

Jan Blažej Santini-Aichel
Jan Blažej Santini-Aichel (3. února 1677 Praha - 7. prosince 1723 Praha) byl významný český architekt italského původu, který se proslavil svým jedinečným stylem nazývaným barokní gotika.
Jan Blažej Santini-Aichel (psán také Santini Giovanni Aüchel) se narodil na den sv. Blažeje jako nejstarší syn do vážené rodiny pražského kameníka italského původu Santina Aichela a druhého dne byl pokřťěn v chrámu sv. Víta jako Jan Blažej Aichl. Narodil se s tělesnou vadou - byl na část těla ochrnutý a chromý, což mu bránilo úspěšně pokračovat v otcově kariéře a převzít po něm kamenickou dílnu. Kamenictví se přesto vyučil (stejně jako bratr František), ale studoval také malířství, pravděpodobně jako žák pražského, císařského a královského dvorního malíře Kristiána Schrödera (s jeho dcerou se v roce 1707 oženil). Po vyučení se okolo roku 1696 vydal sbírat zkušenosti obvyklou vandrovní cestou. Prošel Rakousko a v Itálii dorazil až do Říma, kde měl možnost se seznámit s díly tesinského Francesca Borominiho, radikálního architekta považovaného římskými konzervativními současníky za "blázna". V Itálii také přebírá do svého jména otcovo jméno Santini, stejně tak učinil i bratr František.

V roce 1700 už Santini samostatně staví, projektuje a má vlastní peníze, tzn. je členem některého ze stavitelských cechů, vlastní stavební firmu a je měšťanem malostranským. V činnosti navazuje na architekta J. B. Matheye, po jehož smrti některé projekty přebírá a dokončuje. Přebírá i Matheyův okruh stavebníků a částečně navazuje i na jeho styl. Santinimu se daří a v roce 1705 kupuje Valkounský dům (čp. 211) v Nerudově ulici za 3000 zlatých v hotovosti. O dva roky později připojuje sousední dům U zlaté číše (čp. 212) a oba domy spojuje.
Svému bratrovi, kameníkovi Františkovi pomáhal zadáváním zakázek na svých realizacích nebo tím, že ho doporučoval ostatním architektům. Proto se František Santini podílel jako kameník na stavbě kostela Zjevení Páně ve Smiřicích, projektované Krištofem Dientzenhoferem roku 1707, nebo na Janově rekonstrukci cisterciáckého klášterního chrámu v Sedlci a také na mnoha jiných stavbách.

Po Schröderově smrti si Santini roku 1707 vzal za ženu jeho dceru Veroniku Alžbětu. S Veronikou měl čtyři děti, ale všichni tři synové - Jan Norbert Lukáš (* 1707), Josef Rudolf Felix Řehoř (* 1708) a František Ignác (* 1710) - zemřeli na souchotiny ještě jako děti a zůstala jen dcera Anna Veronika (* 1713).

Santini postupně získal široký odborný věhlas a vážnost, díky své práci se stal neobyčejně zámožným a často půjčoval peníze českým aristokratům. Santini byl romantik a trochu podivín. Chtěl být slavným a tato vlastnost jej nutila k velkému pracovnímu vypětí.

Když v roce 1720 manželka Veronika umřela, oženil se s jihočeskou šlechtičnou Antonií Ignatií Chřapickou z Mohliškovic a získal tak povýšení do šlechtického stavu. S ní měl v roce 1721 dceru Janu Ludmilu a v roce Santiniho smrti syna Jana Ignáce Rochuse. Kmotry všech Santiniho dětí se byly Santiniho mecenáši z řad vysoké šlechty.

Santini byl velice bohatý, o čemž svědčí i skutečnost, že jeho pozůstalost tvořila řada dlužních úpisů české aristokracie a také nezanedbatelných 25000 zlatých. O tom, že se stal velice významnou a uznávanou osobností, vypovídá i fakt, že byl v roce 1723 Janem Josefem ze Schwalbenfeldu nazván jako "vysoce urozený a uměním oplývající Jan Santini Aichl měšťan a architekt Královského Menšího Města pražského". Bohužel umělec zemřel poměrně mladý ve věku 47, a proto zůstalo mnoho jeho děl nedokončeno.



Hlavní Santiniho díla:



  • Šternberský palác na Hradčanském nám. čp. 57 v Praze, dnes jsou v něm vystaveny sbírky starého evropského umění Národní galerie (1698-1707, spolupráce s G. B. Alliprandim),
  • přestavba kostela Nanebevzetí P. Marie cisterciáckého kláštera, Sedlec u Kutné Hory, Santiniho první leč špičkové samostatné dílo (1702-07) a úprava hřbitovního kostela Všech svatých se známou kostnicí, též v Sedleci (1705-09),
  • kaple sv. Anny v Panenských Břežanech (1705-07),
  • úprava vlastního domu, pův. Valkounského, v Ostruhové nyní Nerudově ul. čp. 211 v Praze (1705),
  • palác hr. Lissau na Staroměstském nám. v Praze (kolem 1706, zbořen 1896),
  • fasáda Mladotova domu, později kapitulní děkanství, Vikářská ul. čp. 37 na Pražském hradě (1706-07),
  • asi účast na stavbě zámeckého kostela Zjevení Páně ve Smiřicích (1706-13, spolu s Kryštofem Dientzenhoferem),
  • přestavba kostela P. Marie cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou (1706-12),
  • trojité schodiště Svaté schody v kostele Na Karlově v Praze (1708),
  • kostel sv. Liboria v Jesenci u Konice (1709-11),
  • Žďár nad Sázavou - Dolní hřbitov (1709) nedaleko zámku,
  • tři křídla cisterciáckého kláštera-konventu, dnes Národní galerie - stálá expozice sochařství, zámek Zbraslav (1709-23, dokončil 1724-32 F. M. Kaňka),
  • pavilonové jižní křídlo jezuitské koleje v Hradci Králové (kolem 1710),
  • plány kláštera cisterciáků v Plasích (1711, stavba konventu a kaple sv. Benedikta 1711-40),
  • poutní kostel Povýšení sv. Kříže v Jaroměřicích (1712-13),
  • přestavba benediktinského kostela P. Marie v Kladrubech u Stříbra včetně oltářů, kazatelny aj., jedno z největších děl Santiniho (1712-26, dostavoval K. I. Dientzenhofer),
  • asi přestavba zámku hr. Lažanských v Manětíně (po požáru v r. 1712),
  • asi mariánský morový sloup v Kutné Hoře (1713-15, sochař F. Baugut),
  • palác Morzinský v dnešní Nerudově ul. čp. 256 v Praze, dnes rumunské velvyslanectví, jedna z nejvýznamnějších staveb pražského baroka (1713-14, plastiky F. M. Brokoff),
  • přestavba kostela Nejsv. Trojice v Rychnově nad Kněžnou (1713-14) a přestavba zámku Kolowratů tamtéž (do 1722) - urbanizační řešení zámeckého areálu,
  • přestavba (po požáru) kláštera premonstrátů (nově postaveno opatství a konvikt) a klášterního kostela Narození P. Marie v Želivi (1713-20), asi též úprava hřitovního kostela sv. Petra a Pavla v Želivi (1712-19) vč. hřbitovního altánku (1719),
  • asi zadní část biskupské rezidence, dnes galerie, na Žižkově nám. v Hradci Králové (1714-16),
  • asi kostel sv. Klimenta v Hradci Králové (1714-17),
  • kostel sv. Petra a Pavla s farou v Horní Bobrové u Žďáru nad Sázavou (1714-22),
  • proboštství a obydlí abatyše kláštera cisterciaček v Pohledu u Havlíčkova Brodu (1714) a pozoruhodný centrální kostel sv. Anny tamtéž (realizace až 1766),
  • asi přestavba rozlehlého paláce Schönbornského (později Colloredovský, dnes velvyslanectví USA), Tržiště čp. 365 na Malé Straně v Praze (kolem 1715),
  • přestavba paláce Novohradských z Kolowrat, později Ledebourského, na Valdštejnském nám. čp. 162 v Praze (1717, později upravený Palliardim),
  • poutní kostel P. Marie ve Křtinách u Brna (po 1718),
  • poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou, jedno z vrcholných Santiniho děl - zapsáno v Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO (1719-22),
  • přestavba zámku v Lázních Bělohradě (kolem 1720),
  • asi půvabný lovecký zámeček hr. Kolovrata "Diana" u Tachova (po 1720),
  • Žďár nad Sázavou - prelatura cisterciáckého kláštera (cca 1720 - 1734),
  • asi krásná centrální kaple sv. Jana Nepomuckého na návsi (po 1710) a kostel sv. Jana Křtitele (kolem 1720) v Běstvině u Golčova Jeníkova,
  • poutní kostel Zvěstování P. Marie v Mariánském Týnci u Plas (1720-51), projekt z roku 1710 se začal realizovat v roce 1720 a stavba byla úplně dokončena až v roce 1777
  • přestavba paláce Thun-Hohenštejnského v Nerudově ul. čp. 214 v Praze (1720-25, sochařská výzdoba Mat. Braun a jeho žáci),
  • slavný zámek Karlova Koruna pro hr. Kinského v Chlumci nad Cidlinou a zámecké kaple Zvěstování P. Marie (1721-23, stavěl F.M.Kaňka),
  • dostavba kostela Nanebevzetí P. Marie ve Vojslavicích u Pelhřimova (1721-23),
  • poutní kostel Navštívení P. Marie v Obyčtově u Žďáru n. Sáz. (1722-30),
  • kostel sv. Petra a Pavla benediktinského kláštera v Rajhradě u Brna (1722-39) - dokončený vídeňským architektem Ch.A.Oedtlem,
  • asi přestavba paláce hr. Trauttmannsdorfa na Mariánském nám. čp. 159 v Praze (1723),
  • barokizace kostela sv. Petra a Pavla na Vyšehradě v Praze (1723, realizoval poté F. M. Kaňka a V. Bejšovec, 1885 kostel regotizován J. Mockerem),
  • přestavba hřbitovního kostela sv. Mikuláše v Kozojedech u Kralovic (stavba 1727),
  • kaple: Jména P. Marie v Mladoticích u Kralovic (1708-10), Nejsv. Trojice v Ostružnu u Jičína (1720), P. Marie, dnes pohřební síň v Kouřimi (stavba až 1727),
  • hospodářský dvůr plaského kláštera v Hubenově u Kralovic (stavba až 1730-34),
  • panská hospoda v Ostrově nad Oslavou na půdorysu ve tvaru W,
  • rychta na náměstí ve Vojnově Městci,
  • hostinec "Taferna" v blízkosti zámku hr.Kinského ve Žďáru nad Sázavou

S velkou pravděpodobností projektoval též
* kostely:
  • v Kopidlně (1704-05),
  • v Chotouni u Českého Brodu (před 1706),
  • kostel sv. Václava, Zvole (1713 - 1717),
  • v Cerekvici nad Bystřicí u Hořic (1719),
  • v Nových Mitrovicích u Nepomuku (1722-26),
  • Deštné v Orlických horách - kostel svaté Marie Magdaleny (1723 - 1726),
  • v Dymokurech u Nymburka (1723-25),
  • ve Skále u Havlíčkova Brodu (stavba až 1728),
  • hřbitovní v Damnově u Tachova (stavba až kolem 1730),
  • v Kostelci u Plzně (stavba až 1741-44),
  • v Heřmanově Městci děkanský kostel sv.Bartoloměje (K. I. Dientzenhofer?)

* přestavby kostelů:
  • v Mladé Bříšti u Pelhřimova (od 1712),
  • Žďár nad Sázavou - přístavba sakristie hřbitovního kostela Nejsvětější trojice (1715)
  • v Humpolci (1721-22),
  • ve Všehrdech u Plzně (stavba až 1730-32),
  • v Netíně - přestavba farního kostela Nanebevzetí Panny Marie (1739 - 1741)
  • v Senožatech,
  • v Kozojedech

* kaple:
  • hřbitovní v Boněnově u Tachova (po 1720),
  • v býv. zámeckém parku v Čelině u Nového Knína (po 1720),
  • v Nadrybech u Plzně (1725),
  • kaple Jména Panny Marie, Mladotice (1708-1710),
  • Žďár nad Sázavou - kaple sv. Barborky (1729)


Santini byl zcela originálním tvůrcem českého vrcholného baroku, představitelem expresívní tzv. barokní gotiky. Byl ovlivněn tvorbou Borrominiho, Guariniho a Fischera z Erlachu. Jakožto vynikající výtvarník pojímal architekturu malířsky, velmi svébytně. Často používal gotické lomené oblouky, působící v kontextu staveb vážně, důstojně až konzervativně. Typická je jeho dynamická modelace fasád s využitím prohnutých stěn. Jeho expresívní pojetí architektury ovlivnilo i vrcholnou tvorbu K. I. Dientzenhofera, s nímž též občas spolupracoval. Santini byl především architektem-projektantem, jeho stavby většinou realizovali jiní, zejména F. M. Kaňka. Jen tak stačil během krátkého tvůrčího období necelých dvaceti let vyprojektovat přes sto kostelů, klášterních komplexů (zejména pro cisterciáky a benediktiny) a šlechtických paláců. Jeho svébytné architektonické umění, řadící ho k nejvýznamnějším českým architektům vůbec, předběhlo svou dobu a je plně objevováno a hodnoceno až ve dvacátém století. Roku 1994 byl Santiniho poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou zařazen do seznamu nejvýznačnějších světových památek evidovaných v UNESCO (Seznam světového kulturního dědictví UNESCO).

Literatura a použité zdroje informací:
- Kotrba, V.: Život a dílo architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla. In: Umění č. 16/1968.
- Horyna, M.: Jan Blažej Santini-Aichel. Univerzita Karlova, Praha 1998.
- URL: http://cs.wikipedia.org - otevřená encyklopedie


        ZPĚT






Poutní kostel sv.Jana Nepomuckého na Zelené hoře


"Santiniho Zelená Hora je báseň... Zatímco stavby dvacátého století jsou jenom slogany." - Mojmír Horyna

V roce 1689 byl klášter u Žďáru nad Sázavou po požáru značně poničen. Nový opat Václav Vejmluva, který se staral o klášterní majetek, v roce 1705 proto do Žďáru povolal mnoho architektů, sochařů a malířů, mezi nimi byl i pražský architekt Jan Blažej Santini-Aichel. Tento architekt v průběhu několika let areál kláštera přestavěl. K nejvýznamnějším pracem Santiniho na žďárském klášteře patří rekonstrukce konventního kostela Nanebevzetí Panny Marie a stavba prelatury kláštera. Vedle obnovy vyhořelého kláštera Santini navrhl i další stavby mimo vlastní budovy kláštera. Například klášterní hospodářský dvůr "Lyra", hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice a "Dolní hřbitov" (postaven pro oběti moru, který se Žďáru vyhnul). Nejvýznamnější stavební památkou Santiniho je však beze sporu poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, postavený ve slohu barokní gotiky. Tento vrcholný Santiniho výtvor byl roku 1994 zařazen do seznamu světových kulturních a přírodních památek UNESCO. V době vzniku stál na travnatém vršku, který opat Václav Vejmluva pojmenoval Zelená hora (dříve Černý les, Strmá hora) podle vrchu u Nepomuku, ze kterého pocházel sv. Jan i první žďárští mniši. Dnes je stavba obklopena vysokými stromy. Stavba kostela probíhala v letech 1719 - 1722.
"Půdorys kostela je odvozen z kruhu, do kterého byl vepsán desetiúhelník. Po obvodu se střídá pět hrotitých kaplí s trojúhelníkovým půdorysem a pět kaplí oválných. Číslo pět bylo zvoleno podle svatojánské legendy, která hovoří o pěti hvězdách, které se objevily nad tělem mrtvého světce. Kaple při vnějším pohledu spolu s hrotitými okny vyvolává dojem gotického opěrného systému. Těmto kaplím odpovídá pět kaplí na pětiúhelníkovému půdorysu začleněných do desetiúhelníkového ambitu. Santini zde přidal "pole poutníků", ambity s kaplemi pro poutnické modlitby. Ve vnitřním prostoru kostela jsou oválné obvodové kaple spojeny s ústředním válcovým prostorem užšími lomenými oblouky. Ústřední prostor je zaklenut kopulí s lunetami, která je nesena deseti pilíři. V prvním patře jsou tribuny odpovídající přízemním kaplím a ve druhém patře je vedena kolem paty klenby desetidílná galerie. Štuková dekorace se omezuje na motivy protínajících se a přesekávaných žeber připomínajících Santiniho síťové klenby. Hlavní oltář na východní straně je umístěn do vysoké arkády. Vrchol oltáře sahá až k zábradlí galerie druhého patra. Plastiky pěti andělů na hlavním oltáři a čtyři evangelisté jsou prací chrudimského sochaře Jana Pavla Čechpauera z let 1725 - 1727. Tři z andělů na hlavním oltáři nesou kouli (nebeskou klenbu) ozdobenou pěti hvězdami. Na kouli stojí postava sv. Jana Nepomuckého. Tato plastika je dílem Řehoře Thenyho. Jeho prací jsou i reliéfy na nosítkách pro poutní stříbrnou sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1729 od pražského zlatníka J.Diesbacha, která se však po roce 1784 ztratila."
"Vysoká umělecká hodnota zelenohorské architektury spočívá v naprosté originalitě Santiniho stavby, v bohatství jejich tvarů, ale zárověň i ve způsobu, jakým do ní architekt zakódoval Vejvodovy ideje, v první řadě myšlenku na jakousi 'reinkarnaci' původního zelenohorského kláštera. Celý areál včetně ambitu (postaveného však až po Santiniho smrti) je doslova napěchován mnohovrstevnou symbolikou, asi jako žádná jiná stavba u nás."
Kolem kostela se od 19. století rozkládá hřbitov (proto pro jiný hřbitov blízko zámku vzniklo pojmenování Dolní hřbitov).

Literatura a použité zdroje informací:
- URL: http://www.zdarns.cz
- Zeměpisný a cestopisný měsíčník Země Světa, duben 2006, Zelená hora - Pavel Šust
- URL: http://www.pruvodce.com/hrady_zamky_pamatky


Kostel_Zelena_hora_1 Kostel_Zelena_hora_2 Kostel_Zelena_hora_3

Kostel_Zelena_hora_4 Kostel_Zelena_hora_5 Kostel_Zelena_hora_6

    Foto: P.Sonenberk


        ZPĚT






Hospodářský dvůr zv. Grangie sv. Václava Žďár nad Sázavou - Veselíčko


Veselíčko, hospodářský dvůr zv. Grangie sv. Václava
1719-1723, novostavba, nezachováno

Santiniho autorství není doloženo, je pravděpodobné ze souvislosti s jeho činností pro žďárský klášter.
Stavebník: Václav Vejmluva, opat cisterciáckého kláštera ve Žďáře nad Sázavou

Po roce 1709 bylo na klášterním panství celkem 15 hospodářských dvorů. Největší z nich byl žďárský, zvaný Lyra, ležící za Opatským (Brannským) rybníkem. Vynášel téměř čtvrtinu příjmů veškeré zemědělské výroby na žďárském panství. Ostatní dvory byly menší a jejich výnos se pohyboval od tří do devíti procent zisku panství. Dvůr sv. Václava, ležící západně od obce Slavkovice, patřil svým výnosem sedmi procent ke středně velkým. Starší dvůr zde byl - dle V. Kotrby aj. Sedláka - od roku 1719 nahrazen novostavbou s kaplí sv. Václava. V současnosti se na místě dvora nachází obec Veselíčko. Některé stavby jsou snad ještě barokního původu. Otázkou zachování starých staveb, rozsahu i původní podoby dvora by mohl řešit jedině hloubkový, stavebně-historický průzkum.


Veselicko_1 Veselicko_2

    Foto: R.Tejkal


        ZPĚT






Panská hospoda Ostrov nad Oslavou


V obci Ostrov nad Oslavou se přímo v jejím středu nachází objekt bývalého klášterního hostince. Jedná se o ojedinělou barokní, nesakrální stavbu středoevropského významu postavenou podle návrhu Jana Blažeje Santiniho. Půdorysně tvar objektu představuje dvojité W, anagram stavebníka - opata cisterciánského kláštera ve Ždáru nad Sázavou, Václava Vejmluvy. Památkovou hodnotu této ojedinělé stavby umocňuje skutečnost, že vznikla ve stejné době jako poutní kostel sv.Jana Nepomuckého na Zelené hoře, tedy v době tvorby a vzniku nejvirtuoznějších staveb Santiniho. Klášterní hostinec v Ostrově sloužil k odpočinku církevních hodnostářů při cestě do Žďáru nebo na Křižanovské panství.
Hmoty budovy jsou výrazně pročleněny a odstupňovány. Příčně situovaný vstupní trakt má tři podlaží s horním jako mansardové patro, boční bloky stavby jsou přízemní s valbovými střechami. Kompoziční skladby hmot utvářející ostrovské stavební dílo (průnik hranolových hmot do centrálního jádra, spojení nakoso postavených bočních křídel s kubickým jádrem budovy) je pro Santiniho natolik charakteristická, že nemůže být pochyb o jeho autorství. V analogické podobě tento kompoziční princip nacházíme pouze v koncepci zámku Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou. V kompoziční ose, v průniku obou základních hmot je řešeno točité schodiště (v hostinci již pouze do sklepa, původně patrně do prvního patra). Vzhledem k předpokládanému rozsahu a reprezentativní okázalosti původní stavby lze předpokládat, že hostinec v Ostrově nebyl jen venkovským šenkem či panskou hospodou, ale byl spíše letohrádkem představeného žďárského žďárského cisterciánského kláštera Václava Vejmluvy. Nejstarší písemné doklady o existenci stavby pocházejí z pozemkových knih roku 1771.
Dle katastrální skici měl hostinec dvoukřídlou hospodářskou budovu s klenutými chlévy příčně pod dvorem, vozovou kolnu, západní budovu a stodolu s chlévy na jižní hranici dvora. Na hlavní budovu byla pak navázána středová stavba na pilířích se sedlovou střechou. Dvůr byl obehnán ohradní zdí. V roce 1819 hostinec vyhořel, shořela celá střešní konstrukce, posléze byla nahrazena novou. Adaptací většího rozsahu roku 1938 byly zničeny historické nárožní rustiky fásady. Přes rozsáhlé poškození se zachovaly ryté podkresby šambrán oken na fasádě, které mají unikátní dokumentární hodnotu. Z dílčích nálezů lze také zdokumentovat původní barevnost. Novým pokryvem střechy ve 30. letech 20. století byla stavba alespoň z části uchráněna další rozsáhlé devastaci. V době socialistického zemědělství byly provedeny různé přístavby ve dvoře pro zemědělské využití objektu a úplně zničeny původní zemědělskohodářské budovy, neboť v 80.letech 20. století byly sňaty střechy za účelem rekonstrukce (ta však nebyla nikdy započata) a stavby byly ponechány svému osudu.
Níže uvedená černobílá fotografie je nejstarší dochovanou fotografií objektu.


Ostrov_4 Ostrov_3

Ostrov_2 Ostrov_1

    Foto: R.Tejkal


    Jak se tam dostat na kole
Ze Žďáru nad Sázavou můžete jet méně rušnou cestou přes obec Jámy a Obyčtov (viz. popis cesty do obce Obyčtov). Z Obyčtova pak nejlépe po silnici vedoucí pod železničním viaduktem (jihozápadní směr) do Ostrova nad Oslavou.
Druhou možností cesty ze Žďáru nad Sázavou je využití frekventované silnice směrem na obec Vatín, Sazomín a na Ostrov nad Oslavou.
Ostrovem nad Oslavou vede červená turistická značka vedoucí z Bystřice pod Pernštejnem do Nového Města na Moravě a cyklostezka č.103.

        ZPĚT






Kostel Navštívení Panny Marie Obyčtov


První písemná zmínka o obci pochází z roku 1341. Ves patrně založil žďárský klášter, který zde měl dvůr. Dominantou obce je barokní kostel zasvěcený památce Navštívení Panny Marie. Nejstarší zmínka o kostele v obci pochází z roku 1672. Představený žďárského kláštera - Opat Vejmluva nechal starý kostel zbořit a v roce 1730 dal vystavět kostel nový. V roce 1735 tak byla dokončena nová stavba podle projektu Jana Blažeje Santiniho. Kostel má půdorys ve tvaru želvy, značící stálost ve víře, věrnost a trpělivost. Symbol želvy (latinsky testudo) převzalo křesťanství jako symbol dobré manželky - želva nemá jazyk a neopouští svůj krunýř. Po požáru poutního kostela sv.Jana Nepomuckého na Zelené hoře sem byla v roce 1784 přenesena barokní kazatelna a reliéfem znazorňujícím umučení sv.Jana Nepomuckého, postranní oltář a kamenné dlaždice. Dispozice a tvarosloví kostela bylo nevhodně narušeno věží zvonice, která byla ke kostelu přistavěna v roce 1907.
Obec leží 8 km jihozápadně od Žďáru nad Sázavou na povodí říčky Oslavy.


Obyctov_1 Obyctov_4

Obyctov_3 Obyctov_2

    Foto: P.Sonenberk


    Jak se tam dostat na kole
Ze Žďáru nad Sázavou můžete jet směrem na jihovýchod silnicí vedoucí mezi rybníky Siglovec a Velká Strana do obce Jámy. V Jámách jeďte stále rovně kolem kostela jižním směrem kolem Obecního rybníka s čističkou odpadních vod a dál polní cestou. Z této cesty neuhýbejte a sjeďte do zalesněného údolíčka s Hlinským potokem. Po jeho překonání pokračujte kousek pěšky krátkým stoupáním na terénní vlnu, ze které již obec Obyčtov uvidíte.
Pokud začnete svůj výlet v obci Veselíčko, pak je nejlepší jet lesní silnicí kolem vrchu Vejdoch směrem na obec Jámy. Dále pak podle návodu uvedeného výše.
Obyčtovem vede červená turistická značka vedoucí z Bystřice pod Pernštejnem do Nového Města na Moravě a cyklostezka č.103.

        ZPĚT






Kostel sv.Petra a Pavla v Bobrové


Nejstarší písemná památka uvádí, že kostel sv.Petra a Pavla patřil na klášterní panství žďárského kláštera cisterciaků k nejstarším. Tak uvádí ve zprávě z roku 1672 farář Malenda. Kostel měl tehdy 3 oltáře, na třech věžích byly 4 zvony. Původní kostel byl postaven v raně gotickém slohu v polovině 13.století. V roce 1720 byl kostel odklizen a podle oseckého rukopisu dal zde opat žďárského kláštera Václav Vejmluva postavit nový kostel. Nový kostel byl postaven podle návrhu Jana Blažeje Santiniho. Projekt byl vypracován asi r.1714 a kostel dostavěn r.1722, kdy byl z části starého barokně přestavěn. Bylo použito gotické lodi za presbytář a na místě ybořeného presbytáře postavena nová loď. Na tomto místě stály dříve 2 ze 3 věží starého kostela, jejich základy byly objeveny při kladení nové dlažby kostela v roce 1986. Původní třetí hranolová věž přisedá dnes ke kněžišti kostela na západní straně. Pod ní je umístěna sakristie. Kostel je přeorientován proti církevním zvyklostem. Kněžiště je na západ, loď na východ. Nový kostel byl posvěcen 6.října 1722. Kostel je 34 m dlouhý a 14 m široký. Zvláštností tohoto kostela je dřevěné překlenutí lodi, které je v Evropě málo obvyklé.
Městečko Bobrová u řeky Bobrůvky je jedním z nejstarších sídel na Nověstsku. Původní obec pravděpodobně založil jeden z prvních kolonizátorů oblasti, Přibyslav z Křižanova. Jeho zeť Boček z Obřan založil roku 1252 žďárský klášter a tomuto klášteru věnoval i desátky z obce Bobrová. K pozdějším majitelům panství, ke kterému Bobrová patřila, se řadí také členové rodu Pernštejnů. Bobrová má proto ve znaku hlavu zubra.
Přes Bobrovou vede cyklostezka č.5061 a červená turistická značka vedoucí ze Skleného nad Oslavou do Bystřice nad Pernštejnem.


Bobrova_1 Bobrova_2

Bobrova_3 Bobrova_5

    Foto: R.Tejkal


    Jak se tam dostat na kole
Ze Žďáru nad Sázavou můžete jet směrem na jihovýchod silnicí vedoucí mezi rybníky Siglovec a Velká Strana do obce Jámy a dál směrem na Hlinné. V obci Hlinné jeďte severním směrem po cyklostezce č.103 na křižovatku dvou silnic u kóty 599 m. Z této křižovatky jeďte jihovýchodním směrem na obec Řečice a dál přes Radešínskou Svratku (silnice č.360) do Horní Bobrové.
Pokud začnete svůj výlet v obci Veselíčko, pak je vhodné jet silnicí směrem na Slavkovice. Do Slavkovic však nesjíždějte a dejte se jihovýchodním směrem na obec Řečice. Z Řečice pokračujte podle návodu uvedeného výše.
Bobrovou vede červená turistická značka vedoucí z Bystřice pod Pernštejnem do Nového Města na Moravě.

        ZPĚT






Kaple sv.Barborky ve Žďáře nad Sázavou





Barborka_1 Barborka_2

Barborka_3 Barborka_4

    Foto: P.Sonenberk


        ZPĚT






Farní kostel sv.Václava ve Zvoli


Farní kostel sv.Václava ve Zvoli, v dnešní podobě byl postaven v letech 1713-1717, podle projektu Jana Blažeje Santiniho.
Stavebníkem byl opat žďárského cisterciáckého kláštera Václav Vejmluva, jehož monogram "W" se objevuje spolu s křížem na vrcholu průčelního štítu. Kostel byl vysvěcen v roce 1722. Vlastním stavitelem byl zedník Kašpar Paraus, který později pracoval i na Zelené Hoře ve Žďáru nad Sázavou.
Santini zdvihl ústřední prostor kostela nad půdorysem řeckého kříže, jehož ramena jsou konvexně ukončena a svázána dvojicí hranolovitých věží, které svírají pravoúhlý prostor sakristie. Stejnou půdorysnou dispozici použil Santini již v roce 1710 v návrhu poutního kostela Zvěstování P.Marie v Mariánské Týnici. Plášť stavby, střídání zakřiveného i rovného zdiva, prokládáné svazky vydutých a vypouklých pilastrů, i zde nesou nezaměnitelný Santiniho rukopis. Ve Zvoli, jak bylo Santiniho zvykem, obohatil radikální barokní architekturu chrámu svátováclavskou symbolikou, odpovídající patriciu svatyně. Oktagon nese kupoli s lucernou jejíž zastřešení má tvar svatováclavské koruny.


Zvole_2 Zvole_1

Zvole_3 Zvole_4

    Foto: R.Tejkal


    Jak se tam dostat na kole
Ze Žďáru nad Sázavou můžete jet směrem na jihovýchod silnicí vedoucí mezi rybníky Siglovec a Velká Strana do obce Jámy a dál směrem na Hlinné. V obci Hlinné jeďte severním směrem po cyklostezce č.103 na křižovatku dvou silnic u kóty 599 m. Z této křižovatky pokračujte jihovýchodním směrem na obec Řečice a Radešínskou Svratku, kde je nutné uprostřed obce najít cestu vedoucí západním směrem do obce Dlouhé. Z obce Dlouhé jeďte do Račic na křižovatku se silnicí č.388. Tato silnice spolu s červenou turistickou značkou vede do Zvole.
Pokud začnete svůj výlet v obci Veselíčko, pak je vhodné jet silnicí směrem na Slavkovice. Do Slavkovic však nesjíždějte a dejte se jihovýchodním směrem na obec Řečice. Z Řečice pokračujte podle návodu uvedeného výše.
Obcí Zvole vede červená turistická značka vedoucí z Bystřice pod Pernštejnem do Nového Města na Moravě.

        ZPĚT






Úvodem


Ždársko je jednou z oblastí, kde Jan Blažej Santini působil. Krajina kolem Žďáru nad Sázavou tak má mnoho míst, kde máme možnost se s díly tohoto geniálního stavitele setkat. Při troše pozornosti během putování tímto krajem narazíte na stavby, které byly vytvořeny místními stavebními mistry, nesou však stavební prvky, které jsou pro Jana Blažeje Santiniho tak typické. Hezkým příkladem je dům v obci Jámy nacházející se v sousedství kostela.

Jamy_1 Jamy_2

Mnoho stavebních památek, které Jan Blažej Santini vytvořil, je ze Žďáru nad Sázavou snadno dosažitelných na kole. Níže popsané stavby mezi ně patří. Existují trasy, které nesou název "Sanitiniho" a k jeho památkách vás spolehlivě dovedou. Nechte se jimi inspirovat. Pozorně se dívejte. Na svém putování potom možná tato díla spatříte podobně, jako na těchto ukázkách.

Zelena_hora Obyctov


    Foto: R.Tejkal

        ZPĚT







ver.0.2